V listopadu 2025 vydal Kostarický úřad zodpovědný za cizince a migraci (španělsky Dirección General de Migración y Extranjería) nové obecné vízové směrnice pro vstup a pobyt nerezidentů. Tyto směrnice aktualizují a nahrazují předchozí pravidla a přesněji definují, jak fungují víza do Kostariky, maximální délka pobytu, vstupní povinnosti i kontroly při odjezdu.
Chci vám tedy napsat v tomto článku shrnutí, jaká pravidla u nás na Kostarice nyní pro cizince platí. Vidím, že často kolují na internetu i ve facebookových skupinách mylné nebo zastaralé informace a moji klienti se mě opakovaně ptají na stejné otázky:
Proto tady máte aktuální shrnutí z oficiálních dokumentů kostarického imigračního úřadu a zákona Ley General de Migración y Extranjería č. 8764, přeložené do normální řeči pro běžného cestovatele.
Z hlediska vízového režimu Kostarika dělí státy do čtyř skupin. Česká republika a ostatní státy EU, USA, Kanada, Velká Británie, Švýcarsko, Norsko a další vyspělé země patří do skupiny 1. Občané těchto zemí nepotřebují vízum pro turistický vstup, mohou získat maximálně až 180 dní pobytu, musí mít platný pas v dobrém stavu (pobyt nikdy nesmí přesáhnout platnost pasu). Důležité je si ovšem uvědomit, že na 180 dní není automatický nárok.
Imigrační úředník na letišti vždy rozhoduje individuálně podle délky pobytu z letenek, rezervací ubytování a vaší celkové situace. V praxi mnoho turistů dostane 30–90 dní, delší pobyt je možný, ale ne garantovaný.
Skupiny 2, 3 a 4 (často část Latinské Ameriky, Afriky a Asie) mají přísnější režimy a vyžadují víza nebo speciální povolení.
Nové směrnice velmi konkrétně definují, jaké minimální požadavky musí cizinec splnit, aby byl do Kostariky vpuštěn:
Jedna z nejdůležitějších, ale často špatně chápaných částí směrnic se týká peněz: turista musí doložit minimálně 100 USD na každý měsíc nebo započatý měsíc pobytu, ne 100 USD na den. Jde o legální minimum pro imigrační kontrolu, ne o reálný rozpočet na dovolenou. Skutečné náklady (ubytování, jídlo, doprava, výlety) jsou výrazně vyšší.
Směrnice neříkají, že musíte mít celou částku v bankovkách. Mluví o „solventnosti“, tedy schopnosti doložit, že peníze opravdu máte k dispozici. V praxi imigrační úředníci uznávají:
Většina turistů z ČR, EU, USA a Kanady není na peníze vůbec dotazována, ale ta pravomoc existuje.
Někteří turisté povolený pobyt přetáhnou, nebo pobývájí záměrně v Kostarice nelegálně. Často s tím, že „se to neřeší“ nebo „kamarád říkal, že nikdy neměl žádný problém ani neplatil žádnou pokutu“. Z pohledu imigračního zákona je to ale jasné. Po skončení povoleného pobytu jste v „permanencia irregular“ – nelegálním pobytu, máte povinnost zemi opustit, nebo si včas legalizovat status (prodloužení, jiná kategorie), každý měsíc nelegálního pobytu je spojen s pokutou nebo zákazem vstupu.
Jak to Kostarika zjistí? Na Kostarice máme plně digitalizovaný systém evidence vstupů a výstupů všech cizinců. Při příletu dostanete razítko do pasu a v systému se uloží datum vstupu, maximální povolený počet dní podle rozhodnutí úředníka. Při odjezdu imigrační kontrola naskenuje pas a systém ukáže váš datum vstupu, povolenou délku pobytu, aktuální stav, tedy legální případně ilegální počet dní, o které jste to „přetáhli“. Pokud jste v limitu, projdete standardně. Pokud jste ho překročili, spouští se režim pokuty.
Překročení povoleného pobytu znamená v Kostarice nelegální pobyt a migrace to bere velmi vážně. Hrozí vám finanční sankce, zákaz dalšího vstupu a případě i administrativní vyhoštění. Neprobíhá to jen na letišti při odletu, ale i v rámci pravidelných namátkových kontrol uvnitř země, kdy policie a imigrační úředníci kontrolují doklady a migrační status cestujících.
Pamatuji si na případ skupiny turistů, včetně dvou našich kamarádů z Česka, kteří byli v Kostarice jen tři týdny. Na pár dní vyjeli do Panamy a při odjezdu do Panamy dostali do pasu výstupní razítko Kostariky. Jednalo se o pozemní hranici v městečku Sixaola, kde je malý příhraniční turistický ruch a hranice je více otevřená. Na imigrační kontrolu přicházíte pěšky přes most a musíte si zajít do budovy imigrační policie. Důležité je říct, že většina lidí překračujících tuto hranici jsme my, kostaričané. Při návratu je úředník kvůli sledování fotbalu fakticky neodbavil (nedal nové vstupní razítko) a jen mávl rukou, že mohou pokračovat. Při silniční kontrole o pár kilometrů dál se ukázalo, že jsou podle systému v zemi nelegálně. Všichni byli zadrženi, převezeni do zadržovací vazby v San José a následně vyhoštěni, přestože sami nic vědomě „špatně“ neudělali.
Tohle je bohužel jedna z častých rad z internetu, se kterými se setkávám. Vyjeď do Panamy nebo Nikaraguy a hned se vrať, dostaneš nové vstupní razítko do Kostariky a funguješ legálně nanovo.
Realita je ale poněkud jiná. Imigrační úředník vidí celou historii vašich vstupů a odjezdů. Pokud to tedy vypadá, že se tak snažíte žít v Kostarice na turistické víza a obejít systém, může vám dát kratší pobyt (např. 15–30 dní), nebo vstup úplně odmítnout.
Pro digitální nomády, dlouhodobé expaty a investory je z právního i praktického pohledu lepší dodržovat turistické limity a část roku být jinde, nebo si vyřešit rezidenční status (rentista, pensionado, investor, digitální nomád apod.).
Pokud se chystáte do Kostariky na dovolenou, projděte si i další články na mém webu. Najdete v nich praktické tipy, jak si pobyt v mé rodné zemi opravdu užít v klidu a bez stresu.
DOPORUČUJI SI PŘEČÍST:
Pokud jste se do Kostariky zamilovali natolik, že uvažujete o investici do nemovitostí nebo jiných projektů, neváhejte mě kontaktovat – ráda vám s celým procesem osobně a profesionálně pomohu.
