IVAN MRáz: Fotbalová legenda, která změnila Kostariku i srdce fanoušků

Včera uplynul rok ode dne, kdy nás navždy opustil můj kamarád a výjimečný člověk – Ivan Mráz. Pro mnohé z vás toto jméno okamžitě vyvolá vzpomínky a emoce, mladší generaci to jméno pravděpodobně nic neřekne – a právě proto chci napsat tento článek a vzdát tím Ivanovi úctu. A hlavně, chci vám ho představit tak, jak si to opravdu zaslouží.

Možná se ptáte, proč o něm píšu právě tady, na blogu věnovaném realitám a životu v Kostarice. Odpověď je jednoduchá: Ivan totiž psal dějiny nejen tady, v tehdejším Československu, ale zásadně i u nás v Kostarice. A není přehnané říct, že u nás snad neexistuje nikdo, kdo by jméno „Don Iván“, jak jsme mu s úctou a obdivem říkali, neznal.

Ivan byl jednou z nejvýraznějších postav nejen československého fotbalu, ale i toho našeho kostarického. Jeho příběh je fascinující cestou – od klukovských let na pražských trávnících, přes reprezentační úspěchy v národním dresu, až po roli, kterou sehrál v utváření moderního fotbalu v Kostarice. Ať už jako trenér, funkcionář, zakladatel vlastní fotbalové školy, byl Ivan inspirující osobností, která zanechala nesmazatelnou stopu ve sportu i v srdcích nás všech, kdo jsme ho měli čest poznat.

Právě po ukončení své aktivní hráčské kariéry se začala psát druhá, neméně významná kapitola života Ivana – jeho spojení s Kostarikou. Než se však dostal až k nám, působil jako sportovní zpravodaj pro Československý rozhlas v Itálii, kde sledoval mezinárodní dění a zůstával v kontaktu s fotbalovým světem, který miloval. A právě v Itálii, ho oslovili zástupci našeho kostarického klubu LDA Alajuelense (Liga Deportiva Alajuelense). Tenkrát majitelé našeho nejúspěšnějšího fotbalového klubu hledali trenéra, který by přinesl do týmu evropskou preciznost, disciplínu a vizi. Ivan tehdy výzvu přijal a vydal se k nám, do Kostariky, země, která se mu navždy stala druhým domovem.

Pamatuji si, jak mi Ivan s úsměvem popisoval své trenérské začátky u nás v Kostarice. Když poprvé převzal tým, narazil na prostředí, které mělo se skutečným fotbalem velmi málo společného. Hráči často přicházeli na trénink pozdě, pokud vůbec dorazili. Někdy se stávalo, že se objevili ještě v rozverné náladě z předešlé noci. Disciplína pro ně byla neznámým pojmem a pevný tréninkový řád zněl jako něco z jiného světa.

A v tom spočívalo Ivanovo nadání. Nezačal křikem ani tresty, ale místo toho přinesl respekt, vizi a řád. Nastavil jasná pravidla a neuhnul z nich. Ukázal, že úspěch nevzniká z náhody, ale z každodenní tvrdé práce, pokory a disciplíny. A byť to zpočátku nebylo jednoduché, dokázal si hráče získat – nejen jako trenér, ale jako osobnost, která žila pro tým.

Díky jeho vedení se klub Liga Deportiva Alajuelense proměnil a stal se silným, organizovaným a motivovaným mužstvem. Dnes je LDA našim nejúspěšnějším fotbalovým klubem v historii. A ten, kdo stál od prvních od u zrodu šampióna Liga Deportiva Alajuelense, byl právě Don Iván. Jeho přístup se postupně přenesl i do dalších klubů a ovlivnil celou generaci hráčů i trenérů. Ve fotbale nás naučil víc než jen běhat za míčem. Naučil nás, co znamená mít vizi a jít si za ní – s odvahou, trpělivostí a vírou v práci.

Ivan toho v Kostarice dosáhl ovšem daleko více. Stal se na krátkou dobu i trenérem naší kostarické fotbalové reprezentace.

Protože Ivan fotbal skutečně miloval, po ukončení jeho trenérské dráhy se rozhodl dál předávat své zkušenosti a založil si svoji fotbalovou školu, která sloužila jako centrum pro rozvoj mladých hráčů v Kostarice.

Přezdívka Don Iván, jak všichni kostaričani Ivana nazývají,  vyjadřuje nejen úctu k jeho fotbalovým schopnostem, ale i ke způsobu, jakým dokázal propojit své evropské zkušenosti s naší kulturou. Fanoušci ho milovali pro jeho lidskost, otevřenost a neúnavnou práci, kterou vkládal do rozvoje fotbalu v Kostarice.

Když dnes vzpomínám na Ivana, nevidím jen fotbalistu, ale hlavně úžasného a vždycky pozitivního člověka s neobyčejným srdcem. Muže, který se nikdy nebál začít znovu, přijmout výzvu, předávat zkušenosti, a přitom zůstat pokorným, usměvavým a laskavým člověkem.

Pro nás v Kostarice nebyl Ivan jen cizincem, který nás přijel trénovat fotbal. Byl to Don Iván – náš mentor, přítel, opora a součást našich životů. Byl jedním z nás. Jeho české kořeny se u nás hluboce zakořenily, a to nejen na hřišti. Jeho práce překročila hranice sportu – dotkla se naší kultury, ovlivnila naši mentalitu, přinesla nám novou víru ve vlastní možnosti. S čistým srdcem mohu říct, že žádný jiný Čech – a troufnu si říct, ani jiný Evropan – nezanechal v Kostarice tak hlubokou a trvalou stopu jako právě Ivan Mráz.

Ivane, máme tě rádi a nikdy nezapomeneme!